Materiały genealogiczno-heraldyczne do dziejów szlachty księstwa cieszyńskiego / Leopold Jan Szersznik ; wydał Wacław Gojniczek ; [redakcja naukowa Rościsław Żerelik ; recenzenci Marek Górny, Jiří Stibor ; redakcja techniczna i projekt graficzny Kazimierz Gajdzica]. – Cieszyn : Książnica Cieszyńska, 2004. – 392 s. : il. ; 25 cm. – (Bibliotheca Tessinensis ; 1. Seria Polonica ; 1)
_____________________________________
“[…] Wydawca zapisków pióra Leopolda Szersznika o treści genealogiczno-heraldycznej zdecydował się zaprezentować w porządku alfabetycznym 201 haseł dotyczących rodzin księstwa, dokonując ich weryfikacji […] Dla uzyskania przejrzystości tekstu zamieszczono komentarze sygnalizujące błędy Szersznika. Hasła, wzbogacone o 21 czytelnych >drzew genealogicznych< omawianych rodzin, stanowią niejako pierwszą część materiałów (s. 59-206). W skład drugiej części (s. 207-304) weszły barwne ilustracje herbów pochodzące z rękopisu >Scuta Nobilium Ducatus Teschinensis<, będącego najpewniej w posiadaniu jezuity, a być może powstałego także z jego inicjatywy jako element szerszego projektu opracowania dzieła heraldycznego. Dla utrzymania pełnej kompatybilności dwóch części pracy wydawca stworzył 15 haseł na podstawie herbów z rękopisu >Scuta Nobilium Ducatus Teschinensis<, do którego nie zachowały się notatki. […] Edytorem oraz autorem wspomnianego wprowadzenia jest specjalista od badań nad genealogią, archiwistyką i historią Śląska Cieszyńskiego, Wacław Gojniczek. Kompetencje wydawcy wpłynęły najpewniej na poziom naukowy omawianej pracy, której integralną częścią jest wstęp, zawierający zarys dziejów badań genealogicznych nad szlachtą cieszyńską, prezentację postaci ks. Leopolda Jana Szersznika, jego dorobku genealogiczno-heraldycznego oraz garść uwag edytorskich. […] Słowa uznania należą się także osobom mającym wpływ na ostateczny kształt pracy, wydanej na dobrym papierze, z kolorowymi ilustracjami, w twardej oprawie […]”
Dagmara Adamska (“Kwartalnik Historyczny >Sobótka<“, LX: 2005, 1, s. 104-107)
“[…] Gojniczek abecedně uspořádal Szersznikova genealogická excerpta o rozsahu 412 stran textu, jež obsahují celkem 201 hasel. Jádro sbírky tvoří údaje z 17. a 18. století. Převahu mají těšínské rody, popř. rody spojene s Těšínským Slezskem přibuzenskými vazbami. Mezi zpracovanými rody najdeme hesla Cselestů v Celestin, Goczałkowských, Harasovských, Larischů, Pražmů z Bílkova, St. Genois, Skrbenských z Hříště a dalších rodu. Szersznikova hesla doplnil Gojniczek podrobnými bibliografickými poznámkami. Odkrýl také Szersznikovy chyby v neodůvodněném rozděleni jédne rodiny ve vícero či v nesprávném přsouzení šlechtictvi několika měšťanským rodinam. Doplňkem editované práce jsou barevné tabule zachycující 96 šlechtických erbů, znak města Těšína a Těšínského knížectví, tzv. >Scuta Nobilium Ducatus Teschinensis<. Tuto pámatku Szersznik inicioval a práci neznámého malíře pravděpodobně i sponzoroval.
Editor přínesl obsah dila v transliterované podobě, aby umožnil zkoumání jazykových znalostí a schopností těšínského osvícence, a v co nejvěrnější formě zachoval způspob, jakým se vypořádával s texty v polštině, češtině, němčině a latině. Nezbytnou součástí edice jsou konkordance těšínských lokalit v třech jazycích, osobní a místní rejestřík i české a německé resumé. Pečlivě připravená edice představuje milý podnět k zájmu o ostatni svazky nové ediční řady”
Pavel Cibulka (“Slovanský přehled”, XCI: 2005, 2, s. 296-297)
“[.] Nachlaß haben sich genealogische Materialien zum Adel des Herzogtums Teschen erhalten, die Wacław Gojniczek als Herausgeber geordnet und, um weiterführende bibliografische Angaben aus später erschienener Literatur ergänzt, ediert hat. Diese genealogische Materialien zu 186 Familien, sind unterschiedlich ausgearbeitet, neben Stammbäumen finden sich in anderen Fällen nur einzelne Namensnennungen, insgesamt werden durch diese sorgfältige, durch Register gut erschlossene Edition aber sonst nur umständlich zugängliche genealogische Materialien erschlossen. Der Text ist überwiegend deutschsprachig, gelegentlich lateinisch oder französisch, selten tschechisch oder polnisch. Ergänzt werden die genealogische Materialien durch die vorzügliche farbige Wiedergabe von 96 Familienwappen aus der Handschrift >Scuta Nobilium Ducatus Teschinensis< der Teschener Bibliothek. Eine deutschsprachige Zusammenfassung fasst die ausführliche polnischsprachige Einleitung zusammen und erleichtert dem nur deutschsprachigen Leser die Recherche. Die Teschener Bibliothek ist für diese gelungene, auch äußerlich ansprechend gestaltete vorbildliche Edition zu danken.”
Wolfgang Kessler (“Ostdeutsche Familienkunde”, 54: 2006, 3, s. 447-448)
“Dílo Leopolda Jana Šeršníka (1747-1814) je známo jen malému okruhu badatelů ačkoliv zasáhl do více vědních oborů. Jako člen zrušeného jezuitského řádu zřídil v Těšíně soukromé muzeum, ještě před vznikem prvých řejných muzeí v našich zemích. Předložená publikace obsahuje edici jeho genealogiocko-heraldických výpisků, v nichž shromáždil informace o těšínské šlechtě od 13. století až do jeho doby [.} Zvláštní zmínku zasluhuje opravdu verlkorysé vydání publikace, pečlivá editorská práce. Nová řada publikací Těšínské knihovny tak začala velmi úspěšně.”
Tomaš Krejčík (“Genealogické a heraldické informace”, IX: 2004, s. 119)
“[…] Ten [Wacław Gojniczek] v úvodu své edice vedle přehledu dosavadního bádání nad genealogií a heraldikou těšínské šlechty a představeni vědeckého profilu L. J. Szersznika především detailně analyzuje pramenné zdroje editovaných výpisků a erbovníku. Z uvedeného vyplývá, že šlechtická genealogie patřila pouze k Szersznikovým okrajovým zájmům, čemuž ostatně odpovídá i stručnost většíny výpisků. […] Přesto však nelze Szersznikovy výpisky přejít bez povšimnutí, neboť jednak reprezentují jednu z nejstarších genealogických sbírek v Horním Slezsku, jednak obsahují řadu údajů z dnes již neexistujících pramenů. Zatímco Szersznikovi lze co do obsahu a šíře jego výpisků leccos vytknout, neplatí to pro osobu editora, který se svého úkolu zhostil velmi dobře. Szersznikovy texty nově seřadil, opatřil kritickými poznámkami a doplnil citacemi z genealogicko-heraldické literatury. Ty připojil take pro dalších 15 nově zařazených rodů, které sice mají svůj erb v erbovníku [“Scuta Nobilium Ducatus Teschinensis”], ale nezachovaly se k nim žádné výpisky. […]”
Karel Müller – Petr Tesař (“Archivní časopis”, 55: 2005, 2, s. 149-150)
[…] W. Gojniczek zpřístupnil tyto Šeršníkovy podklady ve vzorné edici, která původní texty otiskuje, komentuje a doplňuje odkazy na novou literaturu a v příloze věrně reprodukuje akvarely s heraldickou tematikou. Důkladná úvodní studie zařazuje genealogicko-heraldické zájmy L.J. Šeršníka do souvislostí osvícenské historiografie a střízlivě hodnotí jejich metodickou úroveň. Pro širší studium dějin Slezska má význam polsko-česko-německá konkordance toponym, připojená bibliografie a rejestříky. Zatímco pozapomenuté Šešníkovo dílo zůstalo torzem jeho výzkumů v oboru pomocných věd historických, Gojniczkova kritická edice se stává užitečnou a díky výtvarné podobě i půvabnou pomůckou pro studium raně novověkých slezských dějín.”
Jaroslav Pánek (“Český časopis historický”, 103: 2005, s. 197)